Bezpečnost není samozřejmost 2

Dnes uplynulo přesně 26 let od okamžiku, kdy Česká republika společně s Polskem a Maďarskem vstoupila do Severoatlantické aliance.

Tento krok z 12. března 1999 představuje jeden z nejdůležitějších milníků v naší novodobé historii – definitivní ukotvení naší země v západních strukturách a zajištění bezpečnostních záruk, které malý stát ve středu Evropy nutně potřebuje.

Jako malá země s omezenými zdroji nemáme šanci sami účinně čelit případné vojenské agresi. Členství v nejsilnější vojenské alianci světa nám poskytlo bezpečnostní záruky, které jsou pro naši existenci zásadní. Vstupem do NATO jsme navíc jasně deklarovali, že chceme patřit do rodiny západních států založených na hodnotách demokratické společnosti.

NATO nám přineslo pocit bezpečí – možná až příliš silný. Podobně jako mnoho dalších evropských států jsme dlouhodobě neplnili své závazky vyplývající z členství v Alianci a podlehli jsme nebezpečné iluzi, že bezpečnost je samozřejmost. Financování obrany se v řadě členských zemí včetně České republiky stalo politicky nepopulárním tématem a obranné kapacity postupně stagnovaly.

Teprve ruská agrese na Ukrajině nám otevřela oči. Ukázala, jak křehký může být mír v Evropě a jak důležité je být připraven na jeho obranu. Na pozadí této tragické války musíme pochopit základní pravdu mezinárodních vztahů – mír nevzniká tím, že se vzdáme možnosti se bránit, ale tím, že potenciálnímu agresorovi jasně ukážeme, že cena agrese bude neúnosná. Putin zaútočil na Ukrajinu v přesvědčení, že si ji během několika dnů "speciální operace" podmaní. Překvapila ho nejen odhodlanost ukrajinského národa bránit svou zemi, ale i jednota a podpora ze strany demokratických států.

Je naší morální povinností i strategickou nutností vytrvat v podpoře Ukrajiny tak dlouho, jak bude potřeba. Není to jen otázka solidarity – je to otázka našeho vlastního bezpečnostního zájmu.

Letos slaví NATO 76 let od svého založení. Od 4. dubna 1949, kdy dvanáct zakládajících zemí podepsalo Washingtonskou smlouvu, ušla Aliance dlouhou cestu. Dnes má 32 členských států, poté co se k ní v reakci na ruskou agresi připojilo Finsko a Švédsko.

Severoatlantická aliance zůstává tím, čím vždy byla – obranným paktem, jehož základem je článek 5 zakládající smlouvy, který stanoví, že útok na jednoho člena je útokem na všechny. Tento princip kolektivní obrany činí z NATO nejsilnější vojenskou alianci v dějinách, která v současnosti disponuje v součtu 3,5 miliony aktivních vojáků.

V posledních měsících je pro mě velkým zklamáním postoj Donalda Trumpa, který svou hokynářskou politikou a relativizací Putinovy agrese vůči Ukrajině Evropu nemile překvapil. Ale má to i dobrou stránku, díky tomu si Evropa uvědomila, že v bezpečnostních otázkách musí podstatně více zabrat.

Po 25 letech členství si musíme připomínat, že bezpečnost není samozřejmost, ale neustálá práce. Zapomínat na to znamená ohrožovat naši budoucnost.

Jarmila Levko