Slovní hodnocení: Krok správným směrem

Ačkoliv to může některým konzervativněji založeným rodičům a pedagogům připadat jako novinka, slovní hodnocení není v našem vzdělávacím systému ničím převratným – řada škol jej již dlouhá léta úspěšně využívá.

Jsem zastáncem slovního hodnocení žáků především proto, že umožňuje mnohem detailnější a individualizovanější zpětnou vazbu. Zatímco známka „2" nebo „3" poskytuje jen velmi hrubou informaci, slovní hodnocení dokáže přesně pojmenovat, v čem je dítě úspěšné a kde potřebuje podporu. Pro malého prvňáčka či druháčka může být číselná škála obtížně pochopitelná – co vlastně znamená dostat „dvojku"? Je to dobře nebo špatně? Naproti tomu věta „Výborně zvládáš čtení, ale ještě potřebuješ procvičit psaní velkých písmen" je jasná a srozumitelná.

Neméně důležitý je i psychologický aspekt. Srovnávání se s ostatními, které známkování přirozeně vyvolává, může být pro mnohé děti na počátku školní docházky frustrující a demotivující. Slovní hodnocení naopak klade důraz na individuální pokrok každého dítěte.

Tato změna přináší výhody i pro pedagogy. Nutí je hlouběji se zamyslet nad každým žákem a formulovat skutečně individuální zpětnou vazbu. Přestože to může znamenat větší časovou investici, výsledkem je kvalitnější a komplexnější hodnocení, které lépe otevírá cestu k budoucí profilaci žáka.

Číselná škála samozřejmě také vyjadřuje kvalitu výkonu, ale neřeší jemné nuance. Je rozdíl mezi dítětem, které dostalo trojku, protože se látku nenaučilo, a dítětem, které ji dostalo, přestože se snažilo, ale na daný předmět má menší vlohy. Slovní hodnocení dokáže tyto rozdíly zachytit a pracovat s nimi. Smyslem výuky by mělo být podpořit žáka, aby se sebe dostal maximum možného, což je u každého jiná úroveň znalostí či dovedností.

Na závěr si dovolím si jednu osobní vzpomínku. V první třídě v pololetí, kdy se dávala pouze jedna obří známka přes celé vysvědčení, jsem dostala dvojku – zřejmě proto, že jsem dost škrábala (v ostatních disciplínách jsme si vedla dobře). Byla jsem z toho smutná. Já vím, dvojka je dobrá známka, ale většina dětí dostala jedničku, a tak mi to přišlo jako neúspěch. V průběhu dalších let už jsem si vedla velmi dobře (trochu mi to tedy kazil tělocvik) a maturovala jsem za samé.

Tím chci vzkázat všem dětem a studentům – nenechte se známkami odradit! Smyslem školní docházky je především vzdělání a rozvoj vašeho talentu a dovedností. V dospělosti už se na to, jaké jste měli známky ve škole, nikdo neptá. Důležité je to, co umíte a jací jste.

Jarmila Levko