Mezinárodní den památek

Od té doby tento den podtrhuje důležitost památek a kulturního dědictví po celém světě, ale hlavně potřebu pečovat o ně a chránit je.

U nás za toto kulturní dědictví vděčíme aristokracii a církvi. Dvacáté století však těmto institucím moc nepřálo a na památkách je to dodnes vidět. Řada majitelů rodových sídel skončila v emigraci, někteří i v komunistických kriminálech nebo žili v potupných pracovních i životních podmínkách. Jak řekl hrabě František Kinský, stav našich památek je hořkým důsledkem konfiskace majetku aristokracie v minulém školení.

Nešlo ale jen o stav objektů. Ani konfiskovaný movitý majetek nebyl komunistickými správci udržován tak, jak by se na vzácné sbírky či předměty slušelo. Vybavení sídel i umělecké sbírky byly často devastovány a především přemisťovány. “Nepotřebné” kousky se prodaly, rozkradly nebo zničily, protože památky často sloužily jako dělnické ubytovny, školící střediska či školní jídelny a tam se historický mobiliář nehodil.

Od roku 1989 se snažíme tento dluh splácet. Řada památek byla navrácena, některé darovány nebo za symbolický nájem pronajaty státním institucím, jiné jsou dodnes zatíženy soudními spory. Mnohé památky jsou přímo pod správou státu, krajů či obcí. Vnímám velkou snahu o záchranu a udržování památek a jsem za ni ráda. V mém kraji je řada památek, na jejichž stav můžeme být pyšní. Přímo v Liberci například zachráněná budova historických lázní, přestavěná na Galerii – Lázně nebo právě dokončená rekonstrukce Liebigova paláce.

V celostátním měřítku soukromých správců je dobrým příkladem pečlivé správy a snahy o zachování historických souvislostí zámek rodiny Kinských v Chlumci nad Cidlinou. Rodina neúnavně shání autentický mobiliář a nepokouší se expozici “vyšperkovat” mobiliářem, který s místem ani dobou přímo nesouvisí. To je velmi cenné. Jistě takových památek s příkladnou správou najdeme více, a to je pro obnovu a péči o kulturní dědictví dobrá zpráva. Držme si palce, aby ti, kteří o památky pečují nedopadli jako sedláci u výše zmíněného Chlumce.

Jarmila Levko