Moje první setkání s NATO
- velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma
Česká republika vstoupila do NATO v roce 1999. Musím říci, že v kontextu agrese Ruské federace v Ukrajině si více než kdy předtím uvědomuji, že jsem opravdu ráda že jsme do aliance vstoupili.
Jako obyvatelka malé země v srdci Evropy, která v poměrně nedávné minulosti spadala do vlivu Svazu sovětských socialistických republik (rozuměj Ruska) a jako maminka dvou dospívajících dětí mám klidnější spaní. Neutralita dnes už pro malé země není reálná, důkazem budiž rozhodnutí Švédska a Finska požádat o členství v NATO. Dohnal je k tomu strach i racionalita a já doufám a věřím, že budou přijati.
Jak funguje naše členství v NATO
Parlamentní shromáždění NATO je meziparlamentní organizace, která sdružuje zákonodárce členských zemí. Česká republika má podle stanov NATO 7 členů s hlasovacím právem a 7 náhradníků. Sedmičlenná delegace je složena z pěti poslanců a dvou senátorů. Parlamentní shromáždění má řadu výborů a podvýborů i pracovních skupin, které řeší spolupráci členských zemí v různých oblastech, nejen přímo v obraně, ale i spolupráci ve vědě a technologii, hospodářských vztahů nebo vzdělávání a komunikaci. Já jsem náhradníkem delegace a členkou Podvýboru pro transatlantické hospodářské vztahy.
Zasedání v Haagu
Moje první setkání z blízka s NATO se událo v Haagu ve dnech 11. - 13. května na společném zasedání podvýboru pro transatlantické vztahy a výboru pro demokracii a bezpečnost. Sjelo se 29 poslanců ze 16 zemí. Program byl extrémně zajímavý. Hovořilo se o řadě témat, samozřejmě o válce na Ukrajině, o kybernetické bezpečnosti, ale třeba i o nutnosti většího zapojení žen do rozhodování v oblasti bezpečnosti. Místopředsedkyně vlády Nizozemska a ministryně zahraničí Wopke Hoekstra si povzdechla, že je málo žen v delegacích NATO, i přesto že podíly žen v parlamentech členských zemí jsou už vyrovnanější. Upřímně řečeno, i já jsem dosud vnímala otázku NATO a bezpečnosti spíše jako doménu mužů, ale můj pohled se právě v těch třech dnech v Haagu dosti změnil. Mimochodem, také v Nizozemsku, stejně jako v České republice, řídí ministerstvo obrany žena, paní Kajsa Ollongren, která se také našeho zasedání zúčastnila.
Navštívili jsem také dvě instituce NATO sídlící v Haagu – Organizaci pro zákaz chemických zbraní a CIA – agenturu pro komunikaci a informace. Velmi mile mě překvapilo, že jeden z příspěvků týkajících se zákazu chemických zbraní přednesla Češka, paní Veronika Stromšíková, která v této organizaci působí již šestým rokem. Organizace od svého vzniku v roce 1997 přispěla velkou měrou k tomu, že bylo zlikvidováno 130 tun chemikálií.
Pár postřehů na závěr
Témat a postřehů za ty tři dny bylo mnoho, zaujala a inspirovala mě řada myšlenek. Tak jednu za všechny: válka vzniká, když jedna strana považuje tu druhou za slabší. A/nebo jedna strana je existenčně závislá na té druhé. Válka na Ukrajině pravděpodobně splňuje obě teze. Prezident Putin si myslel, že Ukrajinu porazí raz dva. A že západ bude přihlížet, jako tomu bylo v roce 2014 když anektoval Krym. Přepočítal se. Ukrajina ukázala odhodlanost bránit celistvost své země a principy demokracie. Západ se semknul v pomoci Ukrajině. Česká republika je premiantem jsem na nás pyšná. A Švédsko a Finsko žádají o členství v NATO. Tváří v tvář ruské hrozbě jsme se semkli a začali jsme všichni brát své členství v NATO vážně. Putinova agrese tak NATO posílila. Věřím, že i u nás se podaří urychleně dosáhnout toho, k čemu jsme se zavázali. Totiž dávat 2 % státního rozpočtu na obranu. Zatím dáváme 1,4 %.
Jarmila Levko
https://jarmilalevko.cz/moje-prvni-setkani-s-nato#sigProIda4d5e2cff5
The North Atlantic Treaty Organization