Je čas na změnu rozpočtové určení daní?

Do krajských rozpočtů se od 1.1.2021 rozděluje 9,78 % sdílených daní (procento bylo navýšeno z důvodů snížení daňových výnosů kvůli zrušení super hrubé mzdy). Kraje mají stanovený procentuální podíl pro přerozdělení částky fixně zákonem (bez každoročního přepočítávání) a od roku 2005 se nezměnil. Kraje se však za tu dobu proměnily značně. Demografická křivka se také mění.

Dovolím si citovat z pracovního výstupu z konference Potenciál místní ekonomiky 2021 pořádané společností CzechInvest, kterého jsem se účastnila v listopadu loňského roku, cituji: „Rozdíl mezi nejlépe a nejhůře financovanými kraji je pak typicky 2-3násobný. Z porovnání ovšem vychází malá skupinka krajů, která je na tom ve většině parametrů hůře než průměr. To indikuje nutnost změny systému RUD, která umožní vyvážený rozvoj krajů! “

Rozvoj regionů ale úzce souvisí také s rozpočtem hlavních měst krajů. Právě v krajských městech žije a pohybuje se velký počet nerezidentů (typicky studenti vysokých a středních škol, lidé dojíždějící za prací, turisté apod.), kterým je nutno přizpůsobit kapacitu služeb – počínaje městskou hromadnou dopravou či kapacitou parkovacích míst až například po kapacitu sportovní a kulturních zařízení. Dalším důvodem je fakt, že krajská města zřizují řadu institucí, jejichž služby využívají občané celého kraje (například souborová divadla, zoologické zahrady, zařízení sociální péče apod.). Je to tak správně. Krajské město má být hlavním městem regionu se vším všudy, aby lidé z regionu nejezdili za nákupy nebo za kulturou jen do Prahy. Stojí to ovšem nemalé prostředky.

Rozpočtové určení daní měst a obcí uznává regionální význam pouze třem krajským městům, když pominu Prahu, která je specifická, jsou to Brno, Ostrava a Plzeň. Právě tato tři města mají koeficient navýšení RUD 2,2961, ostatní krajská města mají koeficient 1,00 – jinými slovy, žádné zvýhodnění na služby regionálního významu nemají. To se podle mého názoru neopírá o žádné racionální důvody a musí se to změnit.

Na semináři od účastníků také zaznělo, že pro obce je především potřebná maximální predikovatelnost. Starostové chtějí vědět, s jakými příjmy mohou alespoň přibližně kalkulovat, je to pro jejich rozhodování důležité.

Velká část diskuse se pak točila kolem daně z nemovitosti, která je v porovnání s jinými státy u nás velmi nízká. Její výhodou je, že zůstává celá obci, kde se nemovitost nachází (není to sdílená daň) a také to, že výši ovlivňují sama obecní zastupitelstva. Pomocí koeficientu mohou nejen zvýšit příjem pro obecní rozpočet, ale například rozlišit výši daně podle využívání nemovitosti (zvýšený koeficient třeba pro průmyslové objekty a podobně).

Do rozpočtů měst a obcí se od 1.1.2021 rozděluje 25,84 % sdílených daní. ČR je téměř 11 milionů obyvatel, máme 6 254 obcí, mediánová hodnota činí pouhých 433 obyvatel. Je velmi obtížné vyhovět požadavkům jak malých obcí, tak těch středně velkých, krajských měst nebo Praze. Přesto jsou v současném rozpočtovém určení daní anomálie, které je potřeba řešit.

Když jde o peníze, cesta k dohodě je vždy složitá, to platí nejen v politice. Přesto musíme najít politickou odvahu a vůli se dohodnout na spravedlivějším rozpočtovém určení daní. Jistě nechceme, aby se rozevíraly nůžky mezi úrovní krajů a krajských měst.

Je čas na změnu rozpočtového určení daní.

Jarmila Levko