Valná hromada Asociace profesionálních divadel

Letos bylo zasedání slavnostnější než obvykle, protože asociace slaví 30. narozeniny. Valné hromady se zúčastnil také ministr kultury Martin Baxa a pozvání přijal i zahraniční host, ředitel Norské asociace divadel a orchestrů Morten Gjelten.

Už 30 let asociace sdružuje profesionální divadla v ČR, dnes má 37 členů a dá se říci, že členy jsou prakticky všechna významnější divadla se stálými soubory.

Jezdím na valné hromady pravidelně už od roku 2011, kdy jsem začala pracovat v Divadle F. X. Šaldy Liberec. Jsem ráda, že Asociaci profesionálních divadel máme a že funguje tak jak funguje. Kromě praktických věcí, které asociace svým členům poskytuje, jako jsou různá školení či právní porady, je cenné zejména sdílení zkušeností. Divadelní management je obor velmi specifický, divadelní provoz velmi rozmanitý, a tak vám často nikdo lépe neporadí než jiný divadelní ředitel. I v tomto smyslu funguje asociace výborně, vytváří v přátelské atmosféře prostředí velmi odborné platformy.

A jaké jsou největší problémy současných divadel? Samozřejmě otázka financování divadel a (ne)udržitelnosti stávajícího systému dotování živého umění. To je dáno zejména tím, že i velká a provozně nákladná divadla jsou zřizována a z valné většiny dotována městy. Zejména městům, která nemají zvýhodňující koeficient rozpočtového určení daní a zároveň zřizují vícesouborová divadla, dochází dech. To je příklad Olomouce, Liberce, Českých Budějovic nebo Ústí nad Labem.

Nejde ale jen o množství peněz alokovaných do kultury. Divadelní ředitele trápí také nepředvídatelnost financování, protože plánování divadelního provozu se děje i s několikaletým předstihem, zatímco rozpočet je schvalován z roku na rok. Divadelní ředitelé tak často uzavírají smlouvy s autory her, režiséry či interprety pro rok 2025 nebo 2026, aniž by měli garanci alespoň minima rozpočtu své instituce. To není dobrá situace, protože brání uměleckému rozvoji divadel a možnosti dělat větší, zajímavější a odvážnější projekty.

Divadla napříč republikou také trápí nedostatek zájemců o práci zejména v technických profesích. To je dáno nedostatečným finančním ohodnocením, vysokými požadavky na znalosti a dovednosti i velkou časovou náročností, zahrnující práce o víkendu, ve svátky i na Silvestra.

Část problémů by mohlo vyřešit přijetí Zákona o veřejné instituci. Ten by umožnil spoluzřizování kulturních institucí více zakladateli veřejného sektoru, například obce a kraje a víceleté financování. Zajistil by také větší nezávislosti kulturního sektoru na momentální politické situaci. Jedním dechem dodávám, že tento zákon nezakládá povinnost transformovat kulturní instituce. Je to možnost tam, kde se dokáží dohodnout samosprávy. Zákon je připravený, pevně věřím že bude brzy projednán vládou a předložen do poslanecké sněmovny.

Jarmila Levko