17. listopad 1989 - den, který změnil naše životy

Za tímto datem je osobní prožitek. A tak se mi každoročně touto dobou vrací vzpomínky na tu obrovskou energii, kterou jsme byli ochotni investovat do svržení komunismu, na euforie z každého i drobného úspěchu, na pocit sounáležitosti a také velikou naději a víru v budoucnost. To se nedá popsat, ale vy, kteří jste to zažili, jistě víte, o čem mluvím.

Tenkrát mi bylo 20 let a byla jsem studentkou 3. ročníku na liberecké vysoké škole. Sametově revoluční dění jsem prožila v první linii, jako členka stávkového výboru Vysoké školy strojní a textilní v Liberci a zástupce naší vysoké školy v celorepublikovém stávkovém výboru studentů vysokých škol.

S odstupem času musím říci, že jsme si to tenkrát představovali nějak jednodušší. Mysleli jsme si, že když KSČ odevzdá vládu a budou demokratické volby, komunismus prostě zmizí. Vůbec jsem neměla ponětí o tom, jak hluboko je v nás komunismus zakořeněný. Je tu i po 33 letech. Bolí mě, když vidím, jak někteří lidé vyzývají ke spolupráci s Ruskem. Vybavuje se mi jedna ze základních tezí tehdejších komunistů „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a mrazí mě z toho. Děsí mě, jak někteří mají tendenci idealizovat minulost – kolující videa na internetu o tom, jak tenkrát každý dostal byt a měl práci a průmysl vzkvétal a všichni jsme si byli rovni a tak dále. Mám potřebu říci nahlas: To je lež!

Náš první porevoluční prezident Václav Havel to vyjádřil přesně ve svém prvním novoročním projevu, když řekl: „Naše země nevzkvétá!“. Nevzkvétala. Ekonomická situace končícího období totality byla neudržitelná - banány byly vánočním luxusem, toaletní papír byl nedostatkové zboží a na knihy se stály fronty přes noc. Zapsala jsem se po maturitě do pořadníku na byt v Liberci a dostala informaci, že čekací doba je přibližně 20 let.

V komunistické straně byli v té době převážně prospěcháři, žádní idealisté. Vyjádřit protikomunistický názor znamenalo polepit život sobě i svým dětem. Na to bychom neměli zapomínat! Netěší mě, že po 33 letech nám reálně hrozí, že budeme ve druhém kole prezidentské volby vybírat mezi bývalým komunistou a agentem STB, nebo „jen“ bývalým komunistou.

Přes všechny možné nedostatky, které demokracie má i přes nelehkou dobu kdy čelíme krizi ekonomické i bezpečnostní, se dívám do budoucna s nadějí. Vidím kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří se zajímají o dění kolem sebe a jsou schopni kritického myšlení daleko více, než jsem byla já v jejich věku. Věřím, že se nenechají opít komunistickým rohlíkem a budou většinově vnímat demokracii jako základní hodnotu, o kterou je třeba pečovat.

Jarmila Levko